- Ve svém roce 1984 Playboy Paul Simon v rozhovoru prozradil, že tuto píseň napsal, když kritici psali drsné věci o jeho hudbě – byl to „boxer“. Simon řekl: „Myslím, že ta píseň byla o mně: všichni mě mlátí a já vám teď říkám, že půjdu pryč, pokud nepřestanete. V té době jsme se setkali s první kritikou. Prvních pár let to byla jen čistá chvála. Trvalo dva nebo tři roky, než si lidé uvědomili, že nejsme divná stvoření, která se vynořila z Anglie, ale jen dva kluci z Queensu, kteří zpívali rock 'n' roll. A možná jsme vůbec nebyli skuteční lidé! Možná jsme ani nebyli hippies!“ >> Kredit na návrh :
Tristan - L.A., CA - Nahrávání této písně trvalo přes 100 hodin, přičemž její části byly vyrobeny ve studiích Columbia Records v Nashvillu a New Yorku. Sborové vokály byly nahrány v kostele: St. Paul's Chapel na Columbia University v New Yorku. Kostel měl dlážděnou kopuli, která poskytovala skvělou akustiku. Byla to zajímavá exkurze pro nahrávací tým, který musel nastavit zařízení v domě uctívání.
Se vším tím materiálem, se kterým se dalo pracovat, nestačil standardní 8stopý rekordér, takže producent alba, Roy Halee, přivedl do studia šéfa Columbie Clive Davise, aby předvedl svůj problém a loboval za nový 16stopý rekordér. Davis, který se nestal legendárním nahrávacím manažerem tím, že odmítl takové požadavky, mu koupil nový stroj. - Simon našel inspiraci pro tuto píseň v Bibli, kterou občas četl v hotelech. Fráze „dělnické mzdy“ a „vyhledávání chudších čtvrtí“ pocházely z pasáží.
- Někdy se to, co je vloženo jako zástupný text, stává klíčovou součástí písně. Tak tomu bylo i v tomto případě, protože Simon použil 'lie la lie' místo správného refrénu, protože nemohl najít správná slova. Mezi další příklady zástupných symbolů, které fungovaly, patří refrén 'I know' v 'Ain't No Sunshine' a pískání Otise Reddinga v ' (Sittin' On) The Dock Of The Bay.'
V rozhovoru z roku 1990 s SongTalk Simon řekl v časopise: „Myslel jsem si, že 'lie la lie bylo selháním psaní písní. Neměl jsem slov! Pak lidé říkali, že to byla 'lež', ale já jsem to tak nemyslel. Že to byla lež. Ale není to selhání psaní písní, protože lidi to mají rádi a dávají tomu dost smyslu a zbytek písně má dost síly a emocí, myslím, že to jde, takže je to v pořádku. Ale pro mě, pokaždé, když tu část zpívám, jsem trochu v rozpacích.“
Simon dodal, že v podstatě bezeslovný refrén dal písni spíše mezinárodní přitažlivost, protože byla univerzální. - Legendární session bubeník Hal Blaine vytvořil obrovský zvuk bicích s pomocí producenta Roye Haleeho, který našel místo pro bicí před výtahem v kancelářích Columbie. Jak bylo vyprávěno v roce 2011 Stavba mostu přes rozbouřenou vodu Blaine na konci vokálů 'Lie la lie', které mu hrály ve sluchátkách, bušil do bubnů a v jednu chvíli byl postarší hlídač velmi překvapen, když vyšel z výtahu a byl překvapen Blainovým hromové bubny.
- Úvodní kytarový lick přišel s laskavým svolením session hráče Freda Cartera Jr., kterého Simon najal, aby hrál na trati. Simon často používal jiného kytaristu, aby rozšířil svůj zvuk.
- Tato píseň byla nahrána asi rok před vydáním alba.
- Bob Dylan nahrál verzi tohoto na svém albu z roku 1970 Autoportrét .
- Během audioknihy Malcolma Gladwella 2021 Zázrak a zázrak Paul Simon řekl, že si myslí, že 'The Boxer' musel napsat v Anglii, protože používá slovo 'železnice' spíše než 'železnice'.
Simon dodal, že je rád, že refrén je beze slov, protože 'hluboká pravda o psaní písní je, že rádi zpíváme nesmyslné zvuky.'
